Příběh 6.část
6.část příběhu se bude zaměřovat na děti Adeline a Astrid.
Sesterské války
"Už toho mám plné zuby, pořád mi bere věci! Nemůžu ani cvičit na klávesy, prý jí to ruší! Už to nevydržím!" rozmachovala rukama Zoe před Delou. "Uklidni se miláčku, vždyť se pořád jen hádáte... víc pokojů tu není nemůžete bydlet zvlášť." snažila se jí situaci vysvětlit Adeline. Bylo to už k nevydržení, den co den, se Zoe s Naomi hádaly o prkotinách. "No podívej, tohle je moje šála!" vyjekla Zoe, když spatřila Naomi. "Co to meleš, tahle je moje." hájila se Naomi. "To teda není!" oponovala Zoe. "Bože tak už dost, večer to proberu s tátou, třeba by věděl o nějakém malém bytu... to bys chtěla?" pousila se řešit situaci Adeline. "Ano mamíííí prosíím!!!" jásala Zoe.
Balení
Erik měl kontakty všude. I když z toho nebyl nadšený, sehnal pro Zoe menší, ale celkem pěkný byt. "Nemohla bys mi pomoct místo toho povalování?" osočila Zoe Naomi, která se jí válela po posteli. "Proč bych měla?" odfrkla Naomi. Zoe už se jí chystala napadnout polštářem, když vešla do pokoje Ariel "Zoe, můžu jít bydlet s tebou?" žadonila. "Vážně? No jasně, to bude super, aspoň mi pomůžeš s nájmem." radovala se Zoe. "Jste obě pitomý, do vánoc jste zpátky doma.." utahovala si z nich Naomi. " Neposlouchej ji, závidí... rodiče ti to dovolili jo? to je super!" jásala Zoe. " No..eh...neptala jsem se.." zašeptala Ariel. Naomi se na posteli válela smíchy..
Stěhování
Ariel to s přemlouváním nakonec neměla moc těžké "Sama jsem ve tvém věku odešla z domu, jak bych ti mohla bránit.." řekla se slzami v očích Astrid. "Díky mamí! A nebreč, stejně nás furt budete chodit kontrolovat.." hihňala se Ariel. "Dneska se zabydlete a zítra jsme tam jak na koni! Bude první kontrola! Jestli najdu ve skříni kluka mažeš domů!" popisoval Erik dceři svojí představu o svobodě. "Jasně tati. neboj se.." kroutila očima Zoe. Před obědem už měly obě zabaleno a taxík čekal dole. Nový život čeká..
Bydlení s myškou
Byt byl skromný, ale na rozdíl od bytu ve kterém bydlely holky po přestěhování do San Myshunua byl čistý a dalo se na něm pracovat. "Pěkné, pěkné, to by šlo...nějak to tu vyzdobíme až trochu našetříme a bude to útulné.." spokojeně si mumlala Zoe. Když došla do obýváku trochu se zděsila "Co to..to je myší díra za tou sedačkou!? No to snad ne!". "A další máš v pokoji..." chcechtala se Ariel z vedlejší místnosti. " No to si děláš..." přiběhla tam "..no fůůůj!" šílela Zoe, byla vysazená na čistotu a představa špinavého hlodavce v jejím novém bytě ji způsobovala osypky, jen na to pomyslela. " Ale máme i balkonek to je prima..." drcla do ní ramenem Ariel. " To jo, třeba ta myš spáchala sebevraždu skokem dolů..." mručela Zoe..
První den
Hned první den s nimi ze školy přišla Naomi. Zoe se pustila do vaření aby měly co jíst. Jídlo se nepovedlo úplně podle jejích představ, ale tak co, vařila poprvé. "Ty brďo Zoe.. co to je?" zeptala se Ariel, když před ní položila talíř na stůl, šel z toho podivný zápach. Naomi se jen uculovala, už se těšila jak to bude vyprávět doma. Po "obědě" si holky udělaly úkoly aby nezaostávaly a Ariel vyrazila na brigádu. Přišla domů až pozdě večer a hned zapadla do postele. Zoe ještě pobíhala po ulicích a hledala, co by se dalo prodat na blešáku..
Brian
Zoe chtěla namalovat pár obrazů, aby si vydělala na klávesy. Ty co měla doma tam musela nechat kvůli Naomi, která tvrdila, že jsou především její. Nakonec to ale vzdala, protože s tím příšerným vrzáním se prostě nedalo soustředit. Ariel se učila hrát na housle. Zoe to nakonec vzdala a šla se podívat dolů do baru. Hned jak si tam sedla přišel k ní zajímavý kluk "Ahoj, já jsem Brian, tvůj soused. Ty jsi ta nová viď?" usmál se na ní. Zoe přikývla a představila se, docela pěkně si pokecali. Zjistila že Brian má dvojče bratra a mají spolu kapelu. Navrhl jí aby zkusila soutěž v karaoke, když nemá moc peněz. Zoe do toho šla, ale byl to trapas tak se pak odplížila zpátky do bytu..
Shawn
Ještě než Zoe vylezla nahoru, seznámila se Ariel nechtěně s druhým bratrem - Shawnem. Bouchal na dveře od bytu tak silně že je málem vyrazil. Ariel se bála, ale nakonec otevřela " Co..co se děje?" zeptala se, oči přitom měla vykulené jako kotě. "Přestaň - s tím - PŘÍŠERNÝM - VRZÁNÍM!!!" řval na ní Shawn. Ariel se pěkně lekla, ale nebyla z těch co by si z toho dělali těžkou hlavu "Musím se to nějak naučit." odvětila klidně. "Jindy. Jinde! Chci spát!" odpověděl vztekle Shawn, otočil se a odešel. "To je ale vůl.." pomyslela si Ariel a šla zpátky. Cvičit na housle..
Mary
Zoe šla omrknout kdy bude jaký festival a narazila na sousedku. "Zdravím slečno!" hned na ní babča zvesela zamávala. "Eh, dobrý den." odpověděla slušně Zoe, prohlédla nástěnku a šla zpátky do bytu. Jještě než se dovřely dveře, babča už byla uvnitř. "Brian mi o tobě včera tolik vyprávěl, Zoe že?" dala se do konverzace. A mytí nádobí. "Ahá, vy jste Mary? Jejich babička u které žijí?" docvaklo Zoe najednou "..ehm..nemusíte mi tu uklízet..". "Ale jdi, takový svinčík. Však je to hned hotové." odpověděla Mary. Docela dlouho si potom povídali. Mary jí vyprávěla o svých vnucích a o tom jak přišli o rodiče a ocitli se u ní. "To jsem netušila že zemřeli.." vykulila oči Zoe. "Bohužel je to tak, Shawn je od té doby dost uzavřený a náladový. Omluv se prosím kamarádce za jeho včerejší chování. Dostal ode mně hned vyhubováno!" zamračila se Mary za obrovskými brýlemi. Zoe přikývla a zasmála se, Ariel totiž večer předtím sprostými slovy nešetřila..
Návštěva
Večer někdo zaklepal. Byli to sousedi Brian a Shawn. Brian se tvářil dost naštvaně, netrvalo to dlouho a pustil se do Shawna kvůli tomu incidentu z včerejšího večera. Zoe se ho snažila uklidnit že se nic nestalo. Trochu nechápala proč si to přišli vyříkat sem k nim, ale pak ji napadlo že chtěl třeba Brian udělat dobrý dojem a lehce se z té myšlenky začervenala. Když přišla z venku Ariel hned si šla rýpnout " Ale no to se podívejme, kdopak to tu je... přišel sis zase zakřičet na holku?" řekla sarkasticky. " Ale no tak, ujelo mi to no, nechovej se hned jak malá." odpověděl suše Shawn. "Já se možná chovám jako malá, ale aspoň se za mně nemusí chodit omlouvat moje babička.." odsekla Ariel trefně, otočila se na patě a zapadla do pokoje...
Obálka
"Kde se to tu vzalo..?" dumala Zoe nad spoustou rostlin, které ráno našla na balkóně "Ariel pojď sem..." houkla do bytu. "Co se děje?" zeptala se Ariel. "Co to je..?" ukázala Zoe na rostliny. "Budu pěstovat a prodávat domácí zeleninu, vydělá nám to." vysvětlovala Ariel. "A kde jsi na to všechno vzala peníze?" zeptala se podezíravě Zoe a rozhodila ruce nad tím vším. "Na stole ležela obálka.. myslela jsem že ti to udělá radost.." svěsila hlavu Ariel. "To byly peníze na nájem..." odsekla naštvaně Zoe a odešla z bytu. Večer přišla a byla pořád naštvaná, Ariel si k ní sedla na gauč. "To bude dobrý, ty peníze seženu. Kdy se to musí zaplatit?" zeptala se Ariel. "Předevčírem bylo pozdě..." zavrčela Zoe, v tu chvíli zhasla světla. "Hups.." zašeptala Ariel...
Hluk
Sousedi dělali pěkný kravál. Když je šla Zoe poprosit jestli by se nešlo trochu ztišit, vylezl Brian. Jen v ručníku. "Jé..Zoe..já..eh.." koktal a držel si ručník. Zoe na něj pohrdavě pohlédla a bez jediného slova odešla do bytu. "Ty jsi ale kus pitomce.." plácl se Brian do čela. Doma Zoe čekalo další překvapení. Ariel je moc velká dobračka a tak i z toho mála co mají přispěla na charitu. Zoe málem vyletěla stropem když jí přistihla. Nacpala jí do ruky housle a vystrkala jí z bytu. Ariel šla tedy zkusit štěstí na náměstí. Vydělala docela pěkné peníze. Těžko říct jestli ti zoufalci co jí je dali byli okouzleni její hudbou nebo vzhledem, ale spíš to druhé..
Nové vybavení
Když se Ariel vrátila jednou večer z práce, čekala na ní na chodbě Zoe. "Mám pro tebe překvapení, abys neřekla, že nic nekupuju. Zavři oči." řekla jí. Ariel poslechla a nechala se dovést do bytu. "Nekoukat!..ták...a..můžeš! Tadáá!" rozpřáhla ruce před novým obývákem. "Panebože! Penabože!! To je nádhera! Kde jsi na to vzala? To muselo stát spoustu peněz!" šílela rodstí Ariel a hopsala po místnosti. "Ani ne, věci jsou z blešáku za docela dobrou cenu, stůl vyrobil Kevin, je to na něm taky teda poznat, obložení dělal Brian, asi si chce vyžehlit to ručníkové setkání. Jo a zítra budeme malovat skříňky v kuchyni z té bíle už je mi zle.." mrkla na ní Zoe. Ariel tu noc obývák neopustila, na gauči usnula..
Nalezenec
Asi o týden později se stalo něco dost nečekaného. Zoe probudil pláč dítěte. "Co to sakra.." vyběhla z postele a spatřila ve dveřích stát Ariel s dítětem v náručí "čí.. čí to je?" valila na ní oči. "Slyšela jsem jí plakat v té temné uličce za barákem, někdo jí nechal u popelnic zemřít!! Chudinku malou...ššš už je dobře, nikdo ti už neublíží.." utěšovala mimčo a odešla s ním do svého pokoje. Zoe tam zůstala stát s otevřenou pusou. Později si s polu sedly aby to probraly. " Je ti jasné že si jí nemůžeme nechat? Chodíme do školy! Sotva uživíme sebe, dyť...dyť i ty kytky na terase chcípaj!" pištěla Zoe hystericky. "Přece jí nedám na policii! Šoupnou jí rovnou do děcáku, víš jaký tam bude mít dětství?! To přece nemůžeme! Vím že to bude těžký...ale zvládneme to...Zoe prosím.." udělala psí oči Ariel. "Ty jsi blázen, víš to? Hodnej..ale blázen..." pohlédla na ní Zoe nevěřícně..
Maminky
"Vy jste se snad zbláznily! Víš co je to za povinnost vychovávat dítě, dyť jste samy ještě děti, to prostě...Zoe..." nechápala Adeline. "Dítě? Ty máš... co? COŽE??" lapala po dechu Astrid v kuchyni. Ariel odešla do pokoje a vrátila se s malou. "Tady je, zachránila jsem jí, je to moje zodpovědnost a chci dohlédnout na to, že bude mít pěkný život...je to tak špatné?" pohlédla láskyplně Ariel na mimčo. "Bože miláčku...ty jsi tak moc hodná až tě to jednou zničí. Kdybys potkala hladového tygra, tak se necháš sežrat aby chudák nevyhynul.." mnula si spánky Astrid. "Ok uděláme to takhle..." řekla rozhodně Adeline "..vy si jí teda ZATÍM necháte. Budeme chodit na kontroly. Jestli uvidím, že ta malá jakkoliv trpí, nebo že to vy dvě nezvládáte školu, vezmeme jí k nám a budeme to řešit jinak. Platí?". Ariel nadšeně kývala, Zoe z toho tak odvařená nebyla, doufala že si jí odvedou, jen to neřekla nahlas. "Máte pro ní už jméno?" zeptala se Astrid. Ariel rychle kývla "Ellie..".
Zrzka
Ellie rostla jako z vody. Zoe, i přes svůj počáteční odpor, se do ní zamilovala. Nejvíc se bála reakce kluků, ale oba z toho byli nadšení, přeci jen sami přišli o rodiče tak na to nahlíželi trochu jinak. Mary se nabídla, že bude hlídat malou když jsou holky ve škole, takže odpadla i starost o placení chůvy. Dela s Astrid chodily na kontroly jak slíbily. "Nezlobte tu vy dva.." mrkla Astrid směrem k Zoe a Brianovi když odcházely. Trávili spolu čím dál tím víc času. Ariel hned cestou z práce vyhubovala sousedce kvůli hluku "Můžete se uklidnit? Potřebuju uspat dítě!" ječela na ni. Když přišla domů malá k ní hned ťapala, hodně k Ariel přilnula. " Ahoj maličká, stýskalo se ti?" objala ji a šla uložit do postýlky..
První pusa!
Shawn přišel na návštěvu. Povídal si sice se Zoe, ale celou dobu pokukoval po Ariel, která pečovala o Ellie. Když jí uspala, přišel za ní do pokoje a bez jediného slova ji popadl do náruče a políbil "Myslím si, že jsi úžasná..." šeptl a líbal ji dál. Ariel byla jak omámená. První polibek! Myslela, že jí Shawn moc nemá rád, ale asi se spletla. Lehli si pak na postel a dlouho si povídali. Potichu aby Ellie nevzbudili. Později odešel Shawn do svého bytu. Ariel nemohla ještě dlouho usnout jak byla rozrušená..
Krásný den
Další den byl konečně víkend a tak Shawn vytáhl holky ven. Procházeli se po čtvrti, malá si to opravdu užívala, byla celá paf z moře. "Rybišká!" křičela a ukazovala směrem k vodě. "Ano miláčku, plavou tam rybky." chechtala se Ariel, byla šťastná, že je Ellie šťastná. Shawn si opravdu šplhnul to odpoledne. Choval se mile, celou dobu Ellie tahal, protože odmítala chodit a ještě se věnoval Ariel. Domů přišli až večer, opravdu ucouraní. Ellie se chtěla ještě podívat na pohádku, ale Ariel při ní usnula. "Mamí špinká.." chechtala se Ellie. "Spinká, musíme být potichu pšš." zašeptal Shawn a dal si k puse prst. "Pšššššt!" prskala Ellie, až Ariel poprskala celé tričko...
Druhý pár
Zoe se na rozdíl od Ariel snažila žít život, odpovídající jejímu věku. Chodila se bavit, pila pivo a užívala si. Většinou jí doprovázel Brian, ale nikdy na ní nic nezkusil. Na to jaký to byl drsňák na venek, jí přišel stydlivý a plachý. Ten večer hodně pili, tancovali a zpívali. Jelikož jede bar nonstop, ani se nevšimli, že venku už začal nový den. Když vylezli Zoe dostala záchvat smíchu "Pffff, byli jsme tam celou noc, už je neděle!" chechtala se, trošku ještě přiopilá. "Nojo, s tebou čas utíká tak rychle.." usmál se na ni Brian. Zoe převzala iniciativu a Briana políbila. Usmál se, rukou jí objal kolem ramen a doprovodil ji domu, trochu se motala, ale on byl najednou hrdý a ochranářský a Zoe věděla, že udělala dobře..
Smrt
Ellie milovala ranní hraní. Ještě byla v pyžámku, ale už byla Ariel v patách "Mamíí! Litát!" natahovala k ní ruce. "Jo tak lítat joooo? No tak budeme teda lítat!" popadla malou Ariel "a fííííí jako eropláán!". Malá byla radostí bez sebe. V tom Ariel zaslechla z chodby nějaké mužské hlasy "Opatrně s tou rakví, musíme jít po schodech...". "Proboha co se stalo.." blesko Ariel hlavou, ale to už vešla do bytu uplakaná Zoe "Zemřela Mary, babička kluků..." popotahovala..
Návrh
Dalšího večera se šla čtveřice napít na Mary. "Napadlo nás, tedy.. pokud budete chtít..no...nechtěli by jste se nastěhovat k nám?" koktal Brian opět nervózní. Holky vyvalily oči. "Je tam daleko víc místa, žádné myši, trubky těsní a popravdě, bez babičky je dost prázdný a cítíme se tam divně. Stejně jsme u vás pečení vaření. Co vy na to?" doplnil Shawn nabídku svého bratra. Holky na sebe chvilku nevěřícně koukaly. "Tak dobře, proč ne...rodiče se asi zblázní.." smály se, ale obě souhlasily.
Byt Mary
Den na to se holky šly podívat na byt, kde kluci bydleli s Mary. "Je to tady trochu staré, spousta dřeva a tak, ale čisté, babička měla ráda jednoduché barvy, takže taky trochu nudné..." vysvětloval Shawn. "Páni!" vydechla Ariel "Je to tu veliký!" posadila se na sedačku "A koukám Ellie se tu líbí, viď?" kývla na ni. "Jíbííí!" tleskala Ellie. "Můj ty bože! Ta kuchyně je tak veliká, můžu tu vážně vařit?" přestala téměř dýchat Zoe. "Noo spíš musíš...my to ani jeden neumíme.." smál se Brian. "Super, stěhujem se!" souhlasily holky. "JO!" plácli si kluci nadšeně...
Nešťastná
Měsíce plynuly. Zoe byla čím dál tím nešťastnější. Neměla už ani chuť hrát na klávesy nebo malovat. Soužití s Brianem ji ničilo. Byli chvíle, kdy bylo všechno skvělé, vášeň, láska, zamilovanost, vše to cítila, ale v další chvíli z něj byla otrávená, rozčilovala ji každá maličkost, že po sobě nedokázal ustlat postel když ráno vstal, že koukal v televizi na fotbal třeba celé odpoledne, místo aby s ní šel ven. Byla moc mladá na tohle všechno, bydlení s mužem, starání se o dítě, vaření, uklízení...Měla toho po krk! Chodila do baru ještě častěji než dřív, spíš tam utíkala před vší tou povinností co na ni doma číhala. A právě tam se to stalo. Tam se potkali...
Žena
"Sakra, vy jste bílá!" lekla se přiopilá Zoe, když zahlédla ženu která šla proti ní. "Silná alergie na slunce." odvětila žena suše a prohlížela si se zájmem Zoe "Proč jsi smutná?" zeptala se přímo a přimhouřila oči. "Já..." Zoe ji vše pověděla, jakoby byla snad zhypnotizovaná. Nikdy by se přece cizí ženě jen tak se vším nesvěřila. "Hm. Hlouposti. Jsi mladá, krásná, talentovaná, nesmíš se vázat k jednomu muži a na jedno místo. Svět je velký a plný možností. Ukážu ti je jestli budeš chtít." mrkla na ni krásná bledá žena. Zoe nevěděla co říct. "Rozmysli si to. Pokud ano, přijď zítra na tuhle adresu." podala jí žena lísteček a odešla. Zoe se šla ještě projít. Dívala se na město jak svítí. "Taková krása a já jsem tu zaseklá na jednom místě, musím s tím něco udělat." uzavřela to nakonec...
Vztek
Když Zoe přišla v noci domů, Brian na ní hned ve dveřích vyjel "Ale, slečinka jde domů, kam to chceš dotáhnout s tímhle přístupem?" křičel na ní. "Tak promiň že si nejdu lehnout po večerníčku.." odsekla, odešla do koupelny, zamkla se a dala si sprchu. Brian ještě chvíli bušil na dveře a klel. "Jak jsem mohla bejt tak pitomá!" řvala na sebe do zrcadla. Když vyšla ven Brian čekal v obýváku "Hele...omlouvám se, přehnal jsem to..". Obešla ho aniž by se na něj podívala a šla do kuchyně. "Chápu.." povzdechl si a odešel do pokoje. Nalila si čaj a zasněně se dívala z okna, v ruce tiskla vzteky lísteček od neznámé ženy...
Blair Blackness
Odešla z bytu ještě předtím, než se všichni probudili. Celý den se toulala po městě a zabíjela čas. Na lístečku od ženy stálo, že má přijít na adresu na něm napsanou až po setmění. "Doufám že to není nějaká sekta..." říkala si pro sebe Zoe když jela výtahem do posledního patra budovy. Byl tam bar, celý ho prošla, ale ženu nenašla. "Hmm, to jsem si mohla myslet, udělal si ze mně jen legraci.." povzdechla si zklamaně. "Já si nikdy legraci nedělám." Ozvalo se za ní. Kde se vzala Zoe netušila, ale najednou tam seděla. Ta tajemná žena. " Pojď posaď se." pobídla jí. Zoe si sedla. "Vidím, že o změnu stojíš, když jsi přišla. Připrav se na to, že to nebude jednoduché. Rodinu nejspíš nějaký čas neuvidíš a tvůj život se celkově změní. Jsi si tím jistá?" zeptala se jí žena. Zoe vůbec nevěděla o čem to žena mluví, ale změnu chtěla. Její dosavadní život jí nevyhovoval. Nenaplňoval ji. Pomalu kývla hlavou. "Dobře! Já jsem Blair. Blair Blackness." představila se konečně žena a tvářila se spokojeně.
Rodiče
"Teto? Není u vás Zoe?" volala Ariel Adeline. Byla už dost nervózní. "Ne, ráno odešla a nevrátila se, nemůžu se jí dovolat, kamarádky jsem obvolala u nikoho není." vysvětlovala do telefonu. "A dost jedeme k vám, tohle nebudu řešit po telefonu." zakončila hovor Adeline. Do půl hodiny tam byli. "Fajn, tak od začátku, co se teda stalo?" zeptala se Dela. "No, poslední dobou nebyla moc šťastná, poznala jsem to na ní a včera...včera večer se pohádali s Brianem.." sklopila oči Ariel. Brian zčervenal. "Tak hele ty vlasáči!" vyjel na něj Erik "Jestli se mojí holčičce něco stane, poneseš za to odpovědnost, je ti to jasný!" šťouchal ho prstem do hrudníku. V tom zapípal Ariel a Adeline mobil. "To je Zoe!" zajásala Dela " Píše že je v pořádku, že si chce srovnat život a že se zase ozve, nemáme se bát." všichni si trochu oddychli...
Velmistr
Blair odvezla Zoe z města. Jely dlouho a Zoe cestou usnula. To místo bylo děsivé! "Zoe seznam se s velmistrem.." pokynula Blair směrem k hubenému, bílému, starému muži, který stál před opravdu strašidelným sídlem. "Dobrý.. dobrý den." pozdravila zdvořile. "Och, ta je kouzelná.." prohlížel si velmistr se zájmem Zoe. Pak zvedl ruce a na Zoe se začaly z nebe sypat růže. "Jak jste to udělal??" žasla. Když se na něj podívala znovu, málem hrůzou omdlela. Stál před ní holohlavý, svraštělý tvor s děsivě zářícíma očima. "Nebo, nebude to bolet..." zašeptal..
Rituál
Zoe nevěděla co se děje, byla jak omámená a možná i doopravdy byla omámená! Velmistr se k ní sklonil a zakousl se jí do krku. Chtěla vykřiknout, ale nešlo to. Když se odtáhl natáhl k ní svou ruku. Popadla ji a zakousla se do ní. "Co to sakra dělám!" řvala, ale z úst jí nešel žádná hlas. "Tak, teď jen počkáme až se proměna dokončí." kývl spokojeně velmistr směrem k Blair a přeměnil se zpět do své podoby. Zoe měla žaludek jak na vodě "Proboha co se to se mnou děje?" ptala se zoufale, ale ani jeden jí neodpověděl..
Útěk
Jakmile jí přišli nohy k sobě, na nic nečekala a dala se na útěk. Všude byli náhrobky a mlha "Sakra kde to jsem... Aaaaaach.." chytila se za břicho, další křeč. Ani Blair ani velmistr za ní neběželi. Pokračovala po cestě dál až doběhla na nějaké náměstí "Pomooc!" křičela, ale nikdo tam nebyl. Další křeč. "Bože kdy tohle zkončí!!" řvala na celé náměstí. Doběhla ke studni a opřela se o ní...
Promněna
Křeče byly čím dál tím častější, když vyšlo slunce lehce jí začala svědit kůže. Rozhodla se, že se vrátí k velmistrovi aby jí vysvětlil co se s ní sakra děje. Jenže potom se to stalo. Obklopila jí podivná síla. Tělo měla jako v ohni. Temnota jí proudila skrz celé tělo, cítila jak ji naplňuje a zároveň spaluje. Najednou přesně věděla. Věděla co se z ní stává. Cítila spalující žízeň v krku. Cítila ostré špičáky v ústech. Stávala se upírem...
Žízeň
"Dokonalá, naprosto dokonalá..." prohlížel si spokojeně velmistr svůj výtvor, když Zoina proměna v upíra skončila. Objevil se tam z ničeho nic. "Co jsi mi to provedl... v krku mně pálí jako bych polkla žhavý uhlík!" syčela na něj Zoe vztekle. "Máš žízeň, musíš se napít." vysvětlil suše velmistr. "Běž. Lov. Potuluje se tu spousta zvědavých turistů. Až uhasíš svou žízeň, vrať se. Započne tvůj výcvik." s těmi slovy se vypařil jako temná mlha. Zoe nehledala dlouho, její smysly se zlepšily. Slyšela jak ženě šustí tráva pod nohama. Cítila krev v jejích žilách. Ve tmě viděla jako by byl den. Byla silnější než kdejaký muž. Žena se nedokázala ubránit a tak se Zoe poprvé napila lidské krve..
Domek
Vlad nesnáší přítomnost dalších osob ve svém sídle a tak i přesto a možná i právě proto, že je Zoe úplně unešený, daroval jí ve svém městě domek. Měla ovšem zakázáno bez jeho svolení opouštět Forgotten Hollow a tak se zapřísáhla sama sobě, že se stane tak mocnou upírkou jako je on, aby se mohla vrátit ke své rodině, kterou tak bláhově opustila. Město bylo plné upírů. Zoe se spřátelila se svými sousedy Innou a Magnusem. Byli zajímaví, rádi se bavili, měli smysl pro humor a byli to tak trochu cvoci. Zoe se snažila přežít hlavně na plazmovém ovoci, ale občas jí to ještě ujelo...
Mladík
"Páni fakt se překonal.." povzdychla si Zoe nad domkem který jí daroval a vybavil Vlad. Bylo to spíš jako hezký hotel, takové neosobní a studené, ale pořád lepší než ve Vladově sídle. Blair chtěla jít se Zoe ale Vlad jí poslal jinam. "Páni, k čemu kuchyně když už nejím jídlo?!" pronesla sarkasticky Zoe, když si prohlížela zbytek domu. V tom se zvenku ozval křik. "Pomóc! Prosím! Pomozte někdo! Halóó!" vyběhla hned zděšeně ven. Motal se tam mladý muž. Zoe si hned všimla vpichů po zubech na jeho krku. "Co se vám stalo?" zeptala se i když odpověď znala. "Napadli nás...monstra! Moji přátelé jsou...jsou..." popadal dech mladík. " Pojďte dovnitř už je dobře." dovedla ho Zoe do bezpečí. "Auu.." chytil se mladík za břicho. Zoe měla jasno...
Génius
Zoe sehnala od nových přátel moc zajímavou knihu. Zjistila že existuje lektvar pro chůzi, na slunci, že se dá plazma objednávat přes internet a spoustu dalších užitečných věcí! Dorian, tak se mladík, kterého u sebe schovala jmenoval, byl dost otravný. Pořád se jí na něco vyptával, tak odešla z domu, ale on jí stejně sledoval. "To piješ krev z nemocničního pytlíku?" zděsil se když viděl její sváču. "Jup.." odbyla ho Zoe. "A co teda ze mně teď bude..?" nepřestával se ptát. Zoe se plácla přes čelo, na tohle neměla nervy "No a co asi, máš kousance na krku, vidíš že piju krev, vycházím ven jen v noci...." dala mu prostor aby předvedl svého génia. "Hmmm..." zamyslel se "...takže upír! Juhů budu jako Edward!" nadchl se Dorian. "Och můj bože..." zvedla oči v sloup Zoe...
Požár
Zoe byla na návštěvě u svých upířích přátel. Dorian se už proměnil v upíra a tak mu chtěla dopřát trochu soukromí, aby se s tím mohl srovnat. Když se vracela domů, cítila už z dálky kouř. Přidala do kroku. Když došla ke svému domu všimla si že uvnitř dost intenzivně hoří. "Ježiši Doriane!" křičela směrem k domu protože se bála, že je třeba stále uvnitř. "Tu!" běžel k ní Dorien, který se nejspíš schovával v lese. "Co se stalo proboha?" ptala se ho vyděšeně. "No, já...rozdělal jsem oheň v tom krbu víš, ale.. pak jsem dostal žízeň a došli nám sáčky... když jsem přišel..." mával chaoticky rukama a ukazoval na dům. Jelikož ve Forgotten Hollow opravdu nebyli žádní hasiči, dům celý shořel. "Doriane...měl by ses už asi odstěhovat." dodala nakonec Zoe. "Já tušil že to přijde..." zavyl smutně Dorian..
Nový dům
Dorian ukecal jedny z upírů ve městě, aby ho u sebe nechali nějaký čas bydlet. Zoe to nedalo a občas se podívala jestli tím směrem neuvidí stoupat kouř. Díky Vladovi a jeho štědré půjčce si nechala postavit nový dům. Sice jí vadilo že peníze jsou zrovna od něj, ale na druhou stranu se tu začínala cítit opravdu dobře. Měla tu přátele, pěkný domov, jen ta rodina jí scházela. Rozhodla se,že Vladovi půjčku splatí, aby jí to nemohl předhazovat a tak se s ním šla domluvit. Když vešla do jeho sídla, zaslechla neznámý hlas jak se s Vladem hádá. Najednou proti ní vyšel neznámý mladík se zjizvenou tváří "Tak? Co tu chceš?" vyjel na ní. Zoe ho popadla a vytáhla z domu "Uteč dokud můžeš, zdržím ho!" pobídla ho. "Co?...Jo ahá! Ty si myslíš že jsem člověk....ty jsi roztomilá.." usmál se konečně. Zoe nechápala, vypadal úplně normálně..
William
"Říkám ti, probrala jsem se pak doma, pamatuju si naposledy, že jsem stála před Vladovým sídlem, toho muže a pak cvak! a jsem doma.." vysvětlovala Zoe své před večerní zážitky. "Hmm asi tě Vlad zhypnotizoval a poslal domů...no a co ten muž? Popiš mi ho!" naléhala zvědavá Inna. "No, byl pěkný, vysoký, černé vlasy, zjizvená tvář..." dala se do popisu Zoe. "Zjizvená? Takže William se vrátil! Zajímavé, co tu asi chce..." začala spekulovat Inna. "William? Ty ho znáš?" překvapeně koukala Zoe. "Samozřejmě, je to Vladův syn, ale je to nomád, neviděla jsem ho už snad století, no vlastně od té doby co..." Innino vyprávění přerušila temná mlha která se před nimi náhle zjevila. "Už mně zase pomlouváš Inno?" usmál se na ni William...
Prosba
Trojice se povídala skoro celou noc. William vyprávěl o tom kde všude byl a co zažil. Proč odešel ovšem nevyprávěl. Zoe byla zvědavá, ale nechtěla naléhat. "Tak jo vy dva, za chvíli svítá a já mám pořád žízeň, mějte se pěkně a dobrý den!" zamávala jim Inna. Dobrý den byl takový upírský žertík, protože dobrou noc si přát nemohli, v noci žádný normální upír nespal. "Wille mohla bych mít prosbu?" špitla Zoe. "S čím mohu pomoci?" mrkl na ní William. "Chtěla bych se podívat domů na rodinu, ale tvůj otec mně nechce pustit...myslíš, že bys ho mohl třeba přemluvit?" žadonila Zoe "Ellie už určitě vyrostla...ani mně nepozná.." posmutněla. "Zkusím to nějak vymyslet, otec mi něco dluží..." usmál se na ni mile Will. "Děkuju moc!" objala ho, naděje v ní ožila..
Propustka
Zoe si jen pro radost hrála ve sklepě na klavír, když v tom se tam zjevil William. "No teda, soukromí ti asi nic neříká že? Co kdybych byla nahá!" rýpla si místo přivítání. William zčervenal "Můžeš se podívat domů, ale jen na jeden večer a jen s doprovodem. Se mnou, musím tě hlídat." oznámil jí Vladův návrh. "Vážně? Tak hned vyrazíme, za chvilku je tma, jen se trochu upravím." vyběhla ihned nadšená Zoe do koupelny. "Páni moc ti to sluší.." zalichotil jí Will, když byla konečně hotová. Teď se začervenala Zoe. Snažila se trochu zjemnit. První zastávka byla v bytě Ariel, Zoe se těšila na Ellie. "Tady jsi vážně bydlela? V takové díře?" culil se Will. "Hele, nech toho, někde se začít musí.." odvětila Zoe, ale smála se, s Willem jí bylo dobře...
Návštěva
"Ty jsi zrzka!" vyvalila oči Zoe když Ariel otevřela dveře. "No a ty černovláska!" chechtala se Ariel "musela jsem kvůli Ellie, aby jí nevrtalo hlavou po kom je zrzavá.." mrkla na ni spiklenecky Ariel "hele, tam co teď žiješ nesvítí sluníčko?". Byl to příjemný pokec, Shawn požádal Ariel o ruku a chtějí se snažit ještě o jedno dítě. Ellie už vyrostla, je z ní krásná malá slečna. Od Ariel se vydali k Zoiným rodičům. Oba už zestárli. "To si děláš srandu kde pořád bereš ty pěkný kluky?!" uvítala Zoe a Willa její sestra Naomi. Dost změnila image, krátké vlasy, odvážné oblečení, no a co na srdci to na jazyku. Kevin se taky ukázal, ale u něj nenastala žádná velká změna. Všichni se na Willa ptali a tak ho Zoe představovala jako svého přítele. Změnu vzhledu naštěstí tolik nekomentovali i když pár otázek padlo, ale Zoe se bála že bude hůř. "Dávej na mojí holčičku pozor Wille, mějte se hezky děti." objala je Adeline když odcházeli. Zoe měla na krajíčku..
Krásná
"Takhle skvěle jsem se nebavil už dlouho, tvoje rodina je úžasná! Jsou tak milující, přátelští, věrní..." rozplýval se William, když se před cestou domů procházeli městem. "Ty jsi taky skvělá, už dlouho, opravdu dlouho jsem nepotkal nikoho jako ty, tak optimistická, tak energická, tak talentovaná, tak... krásná..." zahleděl se na ní Will. Zoe se podlamovala kolena, William byl samozřejmě pohledný, ale také si byl tak jistý sám sebou a v jeho očích...v těch nádherných očích viděla zkušenosti staletí která už prožil. Nesnažila se to potlačovat, naopak, nemohla to už v sobě víc dusit. Políbila ho. Will ji popadl a držel ve svých silných pažích. "Pojeďme domů.." šeptla Zoe. Jeli. Jeli rychle. Chtěli být sami, spolu. Toho večera Will zůstal přes noc, zůstal i další noc a tu další a další...
Diana
"Ale, ale, ale...máme tu nový páreček. Zbláznil ses Wille?" začala vyvádět Inna když spatřila Zoe s Willem na lavičce u fontány. "Uklidni se Inno, bude to v pohodě... otci to vysvětlím, jestli ti jde o tohle." uklidňoval ji Will. "V pohodě?! A co když ne? Co když mu rupne v bedně a dopadne jako Diana?!" zuřila Inna. "Kdo je Diana?" zeptala se podezíravě Zoe. "Tys jí to ani neřekl!" vyvalila oči Inna "vědomě jsi ohrozil její život a ani jsi jí to neřekl. Jestli se jí něco stane, nikdy ti to nezapomenu Williame!" vycenila na něj zuby Inna, pohlédla soucitně na Zoe a odešla. "Hmm, tak povídej, kdo je Diana..?" zeptala se Zoe, cítila se najednou unavená a podrážděná. Will svěsil hlavu "Diana byla moje snoubenka.."..
Smrt Diany
"Diana byla bílý upír, takových moc není. Nikdy se nenapila lidské krve, byla to čistá duše. Miloval jsem ji od prvního okamžiku. Můj otec je ovšem toho názoru že láska je slabost a tak se postaral o to, aby žádná nebyla. Silou vůle donutil Dianu stát před svým sídlem. Zrovna vycházelo slunce. Nemohla se hnout, nemohla utéct a tak nakonec pod silou slunečních paprsků pomalu zemřela. Shořela. Musel jsem se na to dívat, otec říkal - ten hněv co v tobě roste tě posílí! Když jsem mohl, vrhl jsem se na něj, ale bylo to zbytečné byl moc silný... od něj mám tu jizvu na tváři. Potom jsem odešel a nevrátil jsem se, až teď. Blair mi volala, že spatřila Dianina ducha, ale možná to byla jen lest mého otce jak mně sem nalákat... A pak jsem potkal tebe a zamiloval se, ale Inna má pravdu jsem sobec a ohrozil jsem tvůj život kvůli svému štěstí..." dokončil William vyprávění. Zoe ho pohladila po tváři, plakala "To zvládneme, neboj se..." políbila ho..
Trénink
Plán zněl jasně - porazit Vlada. Zoe to měla v plánu už od své proměny, Will jí jen utvrdil v tom, že je to nelítostný parchant a zaslouží si to. Trénink byl náročný a noci krátké. Cvičili s ostatními upíry, nebo sami, ale v tom případě se to většinou trochu zvrtlo. William miloval Zoe čím dál tím víc a ona jeho. Někdy jí až zaráželo jakým směrem se zvrtnul její život. Rok nazpět by bylo její největší starostí, co si má obléknout do školy a teď cvičila aby se mohla postavit velmistrovi upírů. Ale William bylo to nejlepší co ji kdy potkalo a ani za nic by to nechtěla vrátit jak to bylo..
Útok
Zoe se cítila připravená a odhodlaná, už jí nemohlo nic zastavit. Vyrazila k Vladovu sídlu. Willovi nic neřekla, sama se mohla lépe koncentrovat, ale napsala mu vzkaz pro případ, že by se něco zvrtlo a ona se třeba nevrátila. "Vlade!" zakřičela Zoe před sídlem. "Ale, ale, ale... koho to tu máme." Zaslechla Zoe Vladův hlas, ještě ho ale neviděla. "Ukaž se!" křičela vztekle. Mezitím se domů vrátil Will a našel vzkaz "Do háje Zoe, proč mi to děláš..." zmuchlal vzteky vzkaz a vyrazil za ní...
Vlad
"Má drahá, co tě sem přivádí?" řekl hlas v temné mlze, ze které se před Zoe vynořil sám Vlad. Hned na něj vyjela "Jak jsi mohl zabít Dianu ty hade!? Udělat něco takového vlastnímu synovi, je mi z tebe zle!!" odplivla si zhnuseně na zem. "Ach tak, už rozumím, William se nepoučil, no dobrá tebe bude škoda.." ušklíbl se Vlad s posměšným výrazem. "Jestli tě porazím necháš nás být.." začala kolem něj kroužit Zoe. "Naivní holčičko, ani můj syn mně neporazil a to je o sto let starší než ty!" Smál se Vlad. "Nedělej to Zoe, neporazíš ho..." špitla Blair, která se vynořila u dveří. "Uvidíme.." odfrkla Zoe a vrhla se na Vlada..
Pokořen
Vlad se vznesl vysoko do vzduchu, napřáhl se aby ji srazil k zemi, ale byl pomalý, Zoe proklouzla, popadla ho kolem pasu a mrštila s ním na zem, sama na něj pak udeřila vší silou. Výboj čisté energie a temnoty je zahalil. Chvíli bylo slyšet jen vrčení, prosvítaly siluety bojujících postav a pak se vznesli. Zoe držela Vlada pevně pod krkem. "Už dost! Prosím, už přestaň!" žadonil Vlad. Blair spadla čelist, nevěřícně sledovala co se před ní děje...
Jako Diana
Zoe tedy Vlady pustila a ten se sesunul k zemi. Přišla k nim Blair "To bylo úžasné, nejlepší boj co jsem kdy viděla.". "Takže? Necháš nás teď s Willem na pokoji?" zeptala se Zoe Vlada s nadějí v očích. "Zbláznila ses?! Nikdy!!" Vyjel na ni vztekle Vlad. "To jsem mohla čekat! Ale tos neměl.. teď budeš trpět, za to cos udělal.." couvla Zoe a seslala paralýzu na Blair. "Ona jediná je ti ještě věrná, jediná tě má ráda a jediná se k tobě pořád vrací i když ví jaké monstrum jsi... Rozhodni se Vlade, protože slunce vychází. Pokud mi dáš své slovo, že nás s Willem necháš na pokoji, ušetřím ji, v opačném případě sleduj jak bude hořet. Jako Diana...".
Konec dobrý..
"Pro..proč by mi na ní mělo záležet?" nechápavě koukal Vlad. "Mám takovou teorii.." založila si Zoe ruce na prsou " myslíš si, že láska je slabina, protože tě kdysi opustila žena, kterou jsi opravdu miloval. Willova matka. Potom jsi zahořkl a všechny od sebe odháníš. Dokonce i vlastního syna, protože ti jí připomíná. A proto jsi zabil i Dianu, aby Will také věděl jaké to je, ztratit milovanou ženu." spekulovala nahlas Zoe. "Já...já.." dýchal zhluboka Vlad a zmateně hleděl na Blair. Na místo dorazil i Will, celé to viděl. "Nezahazuj šanci na skvělý život, kvůli vlastní tvrdohlavosti. I když bych se rád díval jak budeš trpět, jako já tenkrát." procedil mezi zuby a prošel kolem něj. Zoe přišla těsně k Vladovi " Tak jak se rozhodneš, vím že tě miluje...necháš ji zemřít?" měla vážnou tvář. "Do-dobře...nech ji...prosím nech ji žít!" otočil se k Zoe Vlad "Dávám ti své slovo! Nechám vás být!". Přikývla a zrušila paralýzu. Všichni se běželi schovat do sídla. Will hned popadl Zoe do náruče "Tohle už mi nikdy nedělej!" políbil ji a sevřel ji pevněji "Vážně bys ji nechala uhořet?" zeptal se nevěřícně. "Jistěže ne.." šeptla mu do ucha Zoe a usmála se..
Bronz
Jako velmistryně se Zoe naučila být imunní vůči slunečnímu záření. Bylo to úžasné konečně zase vylézt na slunce a užívat si jeho tepla. Will byl trošku pozadu, ale Zoe se ho to snažila naučit taky. Zatímco on ve dne spal, Zoe zahradničila. Z bylinek které vypěstovala dělala různé masti. Vytvořila si i krém na podporu opálení, její bledá kůže už jí štvala, chtěla vypadat jako dřív. rozhodla se i pro změnu barvy vlasů, ale nebyla si jistá jestli to půjde. Zčernaly jí při proměně díky temným silám. Ale za pokus nic nedá. Trošku komplikace byla, že se neviděla v zrcadle, byl to pro ni opravdu zvláštní pocit, dívat se na "nikoho"..
Miluji tě
Blond barva neudělala svou službu, ale trochu černé vlasy zesvětlila, zato pomocný opalovací krém svůj účinek určitě měl, Zoe chytla pěknou barvičku a vypadala zase docela živě. Willovi se proměna ohromně líbila, byl ze Zoe úplně hotový. Večer se šli projít po městě. Dali si menší svačinku a nakonec zamířili na náměstí. "Už bez tebe nechci žít, jsi pro mně vším, jsi neuvěřitelně statečná, chytrá, milující, krásná žena a já tě miluji z celého srdce Zoe. Prokážeš mi tu nesmírnou čest a staneš se mojí ženou?" poklekl před ní najednou William. Zoe na něj civěla s otevřenou pusou "No samozřejmě. Ano!" rozzářila se. Will jí popadl do náručí a celou cestu až domů jí už nepustil...
Otec
Další večer přišla nečekaná návštěva. Byl to Vlad. William nevěřil vlastním očím když otevřel. "Tati? Co tady děláš, dal jsi nám své slovo, že nás necháš na pokoji." vyjel na něj hned ve dveřích. "Já... já se ti přišel vlastně omluvit." řekl Vlad s pohledem upřeným do země. Styděl se. "Pojď dál.." pokynul mu Will. To už tam přišla i Zoe, optimistická a milá jako vždy "Dobrý večer." pozdravila ho zdvořile. Na Vladovi bylo vidět, že se snaží začít znovu a nebylo to pro něj lehké. "Ach drahá, moc ti to sluší.." kývl směrem k ní Vlad s lehkým úsměvem. "Williame, nemohu vzít zpět co jsem udělal, moc mi stoupla do hlavy, ale to mně neomlouvá.. kdyby... kdyby jste někdy něco potřebovali, stačí říct, nejsem daleko." těkal očima z Willa na Zoe a ze Zoe na podlahu. "Díky tati." odpověděl Will, co nečekal bylo, že ho Vlad objal. Potom odešel. "Bože co jsi s ním udělala?? On je slušný a...milý? To je děsivé..!" zíral Will nevěřícně na Zoe, ta se musela držet za břicho jak se smála..
Den D.
"Po dnešku budeš už jenom moje.." mazlil se ráno na schodech Will se Zoe. Byl to den D. Svatba! Všechno bylo připravené a perfektně vyzdobené. Hosté se začínali pomalu scházet. Joe zvolil styl mafián! Ze začátku to vypadalo trošku jako na srazu důchodců, ale postupně přicházela i mladší generace. Zoe už byla připravená. Krásná nevěsta, která všem brala dech. Naprosto dokonalá..
Obřad
Svatebních hostů přišlo opravdu hodně. Bohužel například Adeline byla tak zaujatá akváriem s netopýří rybou, že na obřad ani nevylezla z domu. No co, však se jí jen vdává dcera, o nic nejde, ryba je důležitější! Svatební obřad byl i tak krásný a Kevin nafotil Zoe s Willem spoustu krásných fotek které si určitě pověsí nad postel. Tedy nad rakev. Když už jsme u toho, podezřele mnoho hostů trávilo čas ve sklepení, to nikdy neviděli rakev nebo co? Joe jako správný mafián byl u toho a dělal vtípky o mrtvolách. Slunce pomalu zapadalo a přišel čas vyhnat hosty aby je někdo nepokousal. Večerní afterparty patří upířím přátelům..
After Party
Bylo to legend-, počkej si! -dární! Legendární párty! Barney Stinson by byl pyšný. Všichni si to naplno užívali, dokonce i Vlad si přišel trsnout! Na baru se tvořili fronty, plazmovka byla hit a všem chutnala. DJ byl perfektní, hrál jako o život, možná věděl proč. Elle se poměrně rychle opila a většinu večera strávila tancem na stole. Jako první odpadl Hakim, Lilith se mu pěkně smála a namalovala mu fixkou Potterovské brýle a jizvu. Will se Zoe si to opravdu náramně užívali a snad všichni obyvatelé Forgotten Hollow s nimi. Na tohle bude městečko dlouho vzpomínat..
Ráno
"Miláčku nepij tolik, bude ti špatně.." smál se Will, když viděl jak to do sebe Zoe klopí. "Pššššt" dala si prst přes pusu a pila dál. Ráno se vzbudili na gauči, když slunce vycházelo, všichni už byli pryč a zůstal tam jen pěkný bordel. "Dobré ráno, manželko." culil se Will na Zoe, když se konečně probrala. "Do-dobré...škyt!..škyt!" Neohrabaně se z něj sesunula na zem a běžela blinkat. "Já ti to říkal.." poznamenal se smíchem Will, ale Zoe už to neslyšela, upíří rychlost má něco do sebe, když potřebujete být opravdu rychlí. Will se snažil zatím vymyslet, kde se tu vzal ten obrovský plyšový netopýr..
Těhotná?
Uběhlo několik týdnů a Zoe zase začala blinkat. To už ale bylo docela podezřelé, protože nic nepila a jako upír to z jídla mít nemohla. "Že bych byla těhotná?" přemýšlela a rozhodla se udělat si těhotenský test, jen tak kdyby náhodou. A výsledek byl... pozitivní! "Wille, budeme tři, jsem těhule!" běžela za ním hned Zoe a nervózně poskakovala z jedné nohy na druhou. "To vážně?! Paráda, já tě tolik miluju!" vyskočil hned ze židle a políbil svou ženu..
Mimčo na cestě
Zoino bříško rostlo. William jí nejčastěji nacházel v zahradě jak vymýšlí jména. "Co myslíš že to bude?" zeptal se jí jednoho krásného dne. "Hmm něco mi říká že kluk..." zamyslela se Zoe a uviděla naději ve Willově tváři "...ale, v naší rodině se rodí většinou holčičky." dodala pro jistotu. "Je to jedno, stejně ho nebo ji budu milovat, tak jako maminku." naklonil se k ní a políbil ji na čelo. "Nemusíme zůstat u jednoho." mrkla na něj spiklenecky Zoe. "Nemusíme zůstat ani u dvou." mrkl na ni zpátky Will a oba se začali smát..
Panděro
"Byla jsem tak krásně hubená.." vzdychala Zoe nad svatebními fotografiemi "..teď jsem jako sud!". Zaslechl ji William a hned přiběhl "Tohle už nechci slyšet, jsi nádherná budoucí maminka.." pohladil ji po tváři. " No, ale podívej to panděro! Jestli ještě poroste tak se převážím a spadnu na nos." žertovala a vyvalila na něj pupek. "Neboj brzo půjde ven." usmál se na ni a naklonil se k bříšku "Haló? Tady tatínek!" přiložil k bříšku ucho "Prý tě mám pozdravovat." uculil se na Zoe...
Filmový večer
Vzhledem k tomu že Zoe bude každým okamžikem rodit, napadlo Willla, že si udělají filmový večer v klidu domova a budou čekat až to přijde. Bohužel v místní videopůjčovně měli jen horory. Will si to ke konci ale docela užil...
Rodíme
A už je to! Na Zoe to v noci přišlo. Praskla voda a hned se jelo do nemocnice. William byl překvapivě klidný, vůbec nejančil a rozhodně to byl nejrychlejší tatínek jaký kdy v nemocnici byl. Když začal porod dolehl na něj všechen ten tlak a panika nakonec taky dorazila. "Bože, co když budu špatnej táta! Co když to nezvládneme..Co když..?" klepal se v rohu místnosti. "Seber se sakra! Budeš skvělej táta! A teď sem koukej naklusat!" řvala na něj se zaťatými zuby Zoe. To ho docela probudilo, chytil ji za ruku a povzbuzoval. V tom uslyšel pláč svého prvního dítěte..
Dvojčata
Takže vám hrdě představuji April a Freyu. Ano jsou to opět holčičky. "Prokletí" mého rodu. Jsou to krásná a zdravá děvčátka. Zoe je z holčiček nadšená. Will už ovšem plánuje pokus o kluka. Ti otcové..
